Metalfest 2014 – Plzeň 30.5.– 1.6.2014

A máme tu prožitý další ročník velmi zdařilého Metalfestu. Vzpomínky na minulý blátivý, mokrý a pošmourný ročník jsou téměř zapomenuty a nevlídno roku 2013 je překryto krásným počasím (nepočítám-li chladno brzkého rána), které panovalo celý festivalový víkend.

Sobota

Vzhledem k mým „lego“ povinnostem jsem dorazil až se sobotním odpolednem. Kulisu při vstupu do polorozpadajícího se amfiteátru mi dělali Flostam and Jetsam. V první setkávací obchůzce jsem našel většinou  přátel, kteří mi již po léta dělají radost a velmi rád s nimi sdílím festivalové opojení. Došlo i na pár „velkam drinků“ jenž začaly doplňovat alkoholový deficit a pomáhaly mi najít „společnou řeč“ a nastoupit do rozjetého festivalového rychlíku.

Na německé Rage jsem byl již ve startovních blocích a tak jsem si mohl vychutnat brilantní hudební umění trojčlenné formace. Největší výhodou místního amfiteátru je vizuální dosažitelnost dění na pódiu, deviza, která nemá v našich končinách konkurenci. Bez nějaké tlačenice můžete stát u zábradlí a sledovat kapelu na pár metrů, může odpočívat na lavičce, při nákupu hadrů (hadry – krutopřísná černá trika s metalovými motivy) nebo jídla – tam všude je vidět dolů na stage…

Další smečkou, tentokráte ze zámoří , byla Sepultura. Jest pravdou, že jejich poslední tvorba jde mimo mě velkou oklikou, ale kořenově zaryté songy z dávno let minulých navodily atmosféru pralesních domorodců.

Poslední kapelou a headlinerem dne byli Powerfwolf. Jak se pan Jiří Daron v rozhovoru pro rádio Beat vyjádřil, jde o band, který po krůčkách míří výš a výš na výsluní metalové slávy. Pan velký „D“ nezapomenul též dodat, že právě Pragokoncert byl jedním z prvních, kteří nabídli koncertní ruku pro 45minutový festivalový denní set a hle, letos z toho bylo noční vystoupení. Kvality Powerwolfu nelze upřít, skvělá komunikace s publikem a jasný tah na bránu. Jenom některé průpovídky mezi písněmi rozsekaly jejich show na nudné pasáže, za prvé nejsem lecjaký lingvista, abych pochytal všechny ty moudra co zpěvák říká, za druhé je úplně fuk co tam řekne, protože všichni po jeho proslovu zařvou , jen aby se už zase hrálo. Ubrat méně kecání a přidat klidně píseň, to bych viděl za další rozvojový cíl Powerwolfu.

S poslední potleskem večera jsem se poddal pokušení spánku ve svém lůžkovém vozu francouzské výroby…

Neděle

Otvírákem nedělního dopoledne byli Absolut Deafers. Česká partička rozehřála PA systém a pár oddaných na place. Belgičtí Evil Invaders nabudili starou oldskůlovou, treš metalovou vlnu. Kopáky sypaly brambory do sklepa přesně tak, jak se na jejich styl sluší a patří. Ještě večer jsem viděl tyhle týpky ve velmi rozveselené náladě mezi davem metal fanoušků.

S dámskou muzikantskou přesilou přišli na řadu Arven. Muzika mě neurazila, ale nijak zázračně neokouzlila. Dalšími hudebníky byli Zodiac. Amatérsky bych je zaškatulkoval do takového hard-rocku, zase mi dělali spíše kulisu, než abych je hltal všemi doušky.

Posledním českým zástupcem dne a vlastně poslední českou kapelou tohoto festivalu, která vystupovala, byli Dymytry. Dymytry si za těch pár let naklonili na svojí stranu hodně příznivců a fanoušků, a tak měli při jejich setu naprosto úžasnou atmosféru. Při zdařilém vystoupení nechyběly standardní muzikantsko-divadelní kousky, bubenické sólo nebo gymnastická hvězda s kytarou na krku. Perfektní vystoupení  pro velmi slušně zaplněný amfík, to muselo udělat radost všem, jak hudebníkům tak i jejich „rodině“.

Další náklad muziky přivezla Xandria . Diva za mikrofonem pokládala tóny co možná nejvýše, ale mému uchu tento styl nebyl nakloněn a tak jsem zvuk „ala Nightwish“ nechal plynout dál světem… To řízný rockandroll od chlapců Kissin´ Dynamite bylo jiné zboží! Řízná, energická muzika mě přistihla poklepávajíc nohou do rytmu. Severský, klasický „zadoomané“ metal měl zastoupení v podobě Tiamat. V devadesátých letech mě album Wildhoney totálně odzbrojilo a tudíž jsem rád za každý naživo sledovaný koncert. Mám rád jejich styl, pomalé, sotva se vlekoucí songy, ale tentokráte to nebylo to správné – ořechové. Zpěvák byl „mírně dezorientovaný“, nevěděl co hrát, co zpívat, spoluhráči jen kroutili hlavami, špatný, bylo to dost špatný… Jsem docela rád, že jsem zažil i jejich lepší vystoupení (tuším v roce 2009 na MORu) a mohu zavzpomínat i na jejich podařené koncertní „období“.  Oproti Tiamatu byli The 69 Eyes svižnější. Muzika měla slušný spád a možno ohodnotit jejich set za zdařilý. Se setměním se dokončovala přestavba podia a nazvučovalo se. Všichni příchozí se již těšili na „babičku“ tvrdé muziky – Doro Pesch. A že bylo co sledovat a poslouchat, Doro snad jako jediná vystoupila ze stínu šapitó stage a drtivou většinu koncertu zpívala vpředu u fanoušků.  Energií a rockovým drajvem nešetřila, velmi našlapaná muzika s naprosto skvělým kontaktem s publikem. Byla to taková pěkná tečka za tím letošním Metalfestem…

V závěru mého maličkého ohlédnutím za svátkem hudby bych chtěl vyzdvihnout obrovský posun v čistotě areálu, někdo zálohová kelímků odsuzuje, ale já si myslím, že to bylo nejradikálnější a nejlepší řešení pro debordelizaci areálu. Úklidové čety brigádníků byly vidět a to je též fajn, je milé, že se člověk nemusí brodit v kopcích odpadků… nevím, jak v pátek fungovalo opáskování nově příchozích, ale nápad přesunout tento sváteční akt mimo vstupní turnikety mi přijde celkem logický a rozumný. Co se týká dramaturgie a tolik diskutované obsazení vystupujících, řekl bych to slovy klasika: za levný peníz dosti dobré muziky.

Tak třeba zase za rok, budu doufat, že tento velmi příjemný festival nezmění svojí přívětivou tvář a dojde i k plánované opravě amfiteátru.

Díky všem, s kterými jsem v Plzni zažil tolik veselého a mohl si do své sbírky zážitků zapsat: METALFEST 2014 – SAKRA DOBŘE VYVEDENÉ HUDEBNÍ DOSTAVENÍČKO!

Martys