Masters of Rock 2015

Jak jsem poslední léta zapřisáhle říkal, „už na MOR nejedu, chci jinam“. A to jsem tvrdit přes nechápavé pohledy mých festivalových spolubojovníků již od minulého léta. Prakticky jsem Masters pověsil na metalový hřebík, kdy spočinul, jako odložený šat, z kterého jsem již vyrostl.

Ale co čert nechtěl, všeljaké okolnosti červencových dní nastartovaly na poslední chvíli výjezd do Valašska. Dal jsem na slova Hjůstna, který v opojném stavu, obveselen škodlivými nápoji mi nabídl odvoz na fest s tím, že mě bude celý dobu hostit (což se mu povedlo tak na 20%). Ve čtvrtek odpoledne jsme tedy vyrazili, Pájinu jsme nabrali v Praze a už jsme drndali na D1. Byl jsem tímto unesen a jako unešenec jsem se cítil. Nikdo nic nevěděl a tak jsem mě být takovým překvapením pro ty, kdož mě nečekali.

Dorazili jsme do Vizovic, rozložili jsme stanu v Mordoru za nádražím a už jsme si to štrádovali ke Kozlovi. Hnedle cestou nás odhalila tlupa u Jendy Marka, který na mne bez upozornění tasil kudlu. Nebránil jsem se a tak mi bylo odpuštěno. Vykoupil jsem si náprstkem ohnivé vody, ostatně jako po zbylý festivalový čas.

Postupně jsem potkával zbylé Frňákovničáky, kteří se snažili na svých rtech kouzlit úsměvy a tvářili se překvapeně, ale já ostatně vím, že to byla jenom přetvářka… Jako první celý set jsem viděl nestárnoucí U.D.O. Je to opravdová heavy metalová klasika, jasný styl, který nemíní sejít z lety vyšlapané cestičky. Je to taková sázka na jistotu, bezchybná přesně naládovaná nálož. Vrcholem čtvrtečního večera byli WITHIN TEMPTATION, nebo alespoň pro mnohé měli být. Letos to bylo nějaké jiné, nevím proč, ale viděl jsem povedenější vystoupení. Vůbec nedokáži definovat, co za mým lehkým zklamáním bylo. Možná snad nedošlo k úplné aklimatizaci… Poslední partičkou byli BLOODBOUND, vyslechl jsem coby tři songy a šel jsem spát.

Páteční ráno bylo nádherné, v noci byla prý zima, ale tu jsem tedy vůbec nepocítil. Vyrazili jsme s Pájinou a Hjůstnem na obchůzku města. Pájina si musela koupit kuličku (na ovonění zpocených tělních partií) a ještě pohled se známkou, který posílala Týnce na tábor. Jako bodygárdi jsme ji šli doprovodit, aby se nám ta holka někde nezatoulala. Cestou jsme ochutnávali medovinu a zpátky jsme ochutnávali…. …zase medovinu. Aby byl svět hezčí a barvitější, koupili jsme si „Včelka Mája“ medovinu, která proběhla čipováním slivovicí. Po chvilce bylo vše báječné a pluli jsme na vlnách festivalového zevlování. Do areálu jsme přišli až na kapelu TURBO, zabékali si Hráče a bylo. Další mejdánek byl se spolkem ANVIL, to nebylo vůbec špatné posloucháníčko. NEONFLY slibovali nějakou super show ve stylu, který jsem nějak zapomenul (snad Aztéckém nebo co?), to mě tedy nezaujalo. Ale úlet, který měl být pro mě vyvrcholením festivalu, skejťáci se saxíkem – DOG EAT DOG jsem si nemohl nechat ujít!!! To byla jedním slovem paráda! Byla to veselice jako prase, jest pravdou, že to nebylo úplně „metal“, ale v tu chvíli mi to přišlo právě to správné, tak to mělo být! Strhla se pařba hiphopského stylu, klátili jsme rukama, jako když jdeš po garáži při tmě-tmoucí a čekáš, až narazíš do police s ředidly. Musela to být na nás legrační podívaná, ale co, hlavní je, že se nám to líbilo. Po DED nastoupili Legionáři – LEGION OF THE DAMNED, to už taková veselice nebyla, byl to slušnej nářez. Následně se začal areál pěkně pěchovat, letos bylo na „headlinery“ každý večer našlápnuto, že nebylo k hnutí. A tak se i stalo, že jsem byl i já uvězněn v davu a nebylo možné odejít pryč. To byl asi důvod toho, že jsem poprvé v životě (a to je tedy výkon), vyslechl celý set kapely HAMMERFALL. Chytnul jsem se až na píseň Hearts of fire, takže jsem nebyl za totálního Neználka. Jak pravila jedna žena na ranní obhlídce náměstí: „dneska hrajou ti Hamrfááááálové“ a tak se opravdu stalo. Hamrfálové odehráli, my jsme je povýšili na Hamrfál revivál a čekali jsme na premiéru festivalového martyria – BLACK LABEL SOCIETY. Zbožné přání mých bratránků se vyplnilo a „jejich miláček Zakk“ se postavil před hradbu Marshallů a počal drhnout struny. Znalci snad prominou, ale ve mně to nespustilo nějaký wow efekt, něco, z čeho bych měl viset na nejvyšší frňákovnické větvi a roztávat se blahem. Vzorně jsem sledoval celou produkci, abych nebyl přáteli zatracen pro mé neomluvitelné pohrdání panem „umělcem“. Skončil, pokrčil jsem rameny… kdežto hlouček kolem Filipa, Vojty… tam proběhl snad několikanásobný orgasmus z říše hudby, všichni chodili, vůbec nevěděli, kde jsou a co mají dělat. Zakk Wylde jim způsobil krátkodobou dezorientaci a pominutí smyslů. Jejich rty polohlasně švitořily: „je to Bůh, je to Bůh…“. A ještě si dokola povídali a přehrávali si riffy, věty začínali slovy: „ a viděl jsi jak on?, co on tam dělal!“. Do podobných stavů jsme se dostávali, když jsme šli z kina ve svých 10ti letech a celou cestu jsme si vyprávěli nejlepší scénky z právě shlédnutého hitu – Jestli se rozzlobíme – budeme zlí. Tím samozřejmě nechci nijak sepsouti BLS, ale holt se můj hudební vývoj vydával a vydává jiným směrem. Těsně před jednou hodinou ranní vypálila dávka kapely SEPTICFLESH. Tak to bylo jiné kafíčko! Díky mému prochladnutí v těchto pozdních hodinách, jsem v zájmu své tělesné snížené teploty, musel nastartovat nějaký pohyb a né, jen tak být statický. Strhla se obrovská taneční seance – klubko věrných bojovníků „od stromu“, a začali jsme vířiti prach pekelný a trhat ohnivé koule z betonových panelů. Nastaly divé pohybové kreace, které dost často připomínaly zombíky vracejíce se z mejdanu zpátky do hrobů. Křepčení na poloprázdném place nám dávalo pocit, že jsme samotní pekelníci! Zubožení po tomto dílu „Stardance“ jsme se odpotáceli do spacáků…

Sobotní dopoledne bylo, jak už je tradice, ve znamení srazu aktivních fóristů – růžovek. Na sraz jsem dorazil „o fous“ později, za což jsem byl zle pokárán od samého ideologického vůdce. Nezbylo než se omluvit… sraz to byl věru komorní, ale jen houšť takovýchto sedánků. Bylo to milé, napodepisoval jsem, co mi dali po ruky a poseděl u pivka. Na plac jsem přišel až na DYMYTRY, k tomu asi nelze co napsat, v našich končinách je to oblíbená kapela, zahráli svůj standard, lidé je odměnili aplausem. Následoval AVATAR, pro mě cesta do neznáma. Hudba mě neurazila, ale musel jsem splnit slib z minulého dne a vyrazit na míchaný nápoj LONG ISLAND ICE TEA, který dle wikipedie patří mezi „highbally“ tudíž mezi nejsilnější míchané nápoje. Po degustaci tohto drijáku jsme byli všichni zase o trochu vtipnější a hezčí. Díky této ochutnávačce jsem promarnil Arakain, ale hlavně grilovací párty u našich stanů, což mě poté velmi mrzelo. Nastoupil jsem až na BLUES PILLS, takový cestovatelský výlet proti proudu času, do let, kdy květinové děti bojovaly proti všem válkám. Děvečka za mikrofonem zpívala báječně, dramaturgicky trochu odvážné zařazení, ale pro mě fajnové zpestření. Následující DELAIN, propagující líbivý symfonic metal holandského stylu, rozvášnili všechny obdivovatele pěnic vysokých tónů. To zase hard rockové pecky od KROKUS rozdováděly přístojící členy u Frňákovníku k bujaré tancovačkové zábavě. Pomyslně nejvyšší kapelou v žebříčku tahounů tohoto dne byli POWERWOLF. Speciální show, speciální set, promo lákalo na bestiální zážitek večera. Co bylo nejvíc bestiální, byly hromady lidí, kteří se nacpaly do každého koutku areálu. Návštěvnost festivalu byla opravdu výjimečná a headlineři napěchovali fanoušky do zhuštěného davu. To mě trochu odradilo, ale pár písní německých kněží jsem shlédl zpoza zadních řad, sledujíc velkoplošnou obrazovku. Punková legenda THE EXPLOITED měla konečně dorazit na prkna Masters – a tak se také stalo! Punkový nářez tří akordových písní masakroval zbytky těch, kteří zůstali až do popůlnočních hodin. Zpěvák, žvýkajíc v hubě „cosi“ měl na lebce oranžové číro a mezi „zpěvem“ divoce plival na všechny světové strany. V mžiku se spustila frňákovnická „Stardance II – když hvězdy tančí“. Druhého dílu taneční soutěže jsem se tentokrát neúčastnil, ale zase to vypadalo na luxusní – přímo předpisové držení těla a došlapování přes špičky. Akorát Roman Chlup Mločík nám v té záplavě krokových variací nějak uklouzl a přivodil si výron, který nejde utřít (podvrtnutí kotníku). Podle přeživších účastníků to byla nejlepší a nejparádnější akce celého festu.

V neděli bývá již poklidný dojezd všech časem porychtovaných buněk a příprava na odjezd. Ještě před odletem do Polabí jsem zašel na mladíky HAND GRENADE, kteří se mocně snažili probudit notně unavené přihlížející osazenstvo. Následní DARK GAMBALLE s velmi zajímavou hereckou vsuvkou trýznitelky a jejího mučedníka byli báječní, velmi mě potěšili, ač jsem je viděl na několikáté. TRI STATE CORNER snoubící netradiční nástroje s melodickým bigbítem byla pro mě další zajímavá sebranka, která stojí za naposlouchání…

No a to už byl, alespoň pro mě, konec Masters of Rock 2015. Neplánový výlet za festivalem, který mám tak rád, za festivalem, kde potkám tolik známých a milých lidí, s kterými se rád vidím a rád pokecám. Festival, který počal Frňákovnictký kult, kde okolnosti daly vzniknout novodobým tradicím našeho klubu.

Díky všem, že jsem si to i letos užil a rád budu na období MORů 2007-2015 vzpomínat. Ještě musím konstatovat, že partička kolem „našeho“ stromu je ta nejskvělejší metalová parta, kterou jsem po Masters poznal a jsem za ni velmi rád. Myslím, že kdybychom si pamatovali všechny příhody, které jsme po celou dobu společně zažili, vydalo by to na parádní knížku. O kmen Frňákovnický je pěkně postaráno a dobře vím, že ve Vizovicích to „kolem“ stromu pofrčí dál, tentokráte již beze mě…

TAKŽE – DÍKY ZA MASTERS A NAVIDĚNOU NĚKDE JINDE, NA JINÉM KULTURNÍM DOSTAVENÍČKU!

Martin