Metalfest 2015

Přátelé, kamarádi, jak to poslední dobou bývá, pravým otevřením metalového léta je a doufám, že bude i nadále, plzeňský Metalfest. Letos byla předpověď počasí nadmíru příznivá a dala zapomenouti „slavnému“ ročníku, kdy jsme tahali nohy obalené blátem a metalový oděv jsme na tři dny vyměnili za igelitovou pláštěnku… ale teď všechno popořadě, jak to bylo.

Odstartovali jsme v dopoledních hodinách z Čelákovic a první povinnou zastávkou byly Říčany, kde jsme se seskupili do kolony. Dříve, než jsme vypálili od říčanské benzinky, posečkali jsme na dezorientovaného Drobečka, který nám zarytě tvrdil, že v Říčanech za kruhovým objezdem žádná pumpa není. Těžko tuto skutečnost vysvětlovat těm, kteří právě na parkovišti před benzinkou čekali. Po pár minutách se nám pan Drobeček našel a štrůdlík vozů mohl vyrazit směr Plzeň. V západočeské metropoli jsme bravurně přilétli na oficiální parkoviště ZOO Plzeň, kde jsme na „drsňáka“ zakempili.

Amfiteátr byl letos po rekonstrukci, po všech tahanicích s dotacemi z EU se podařilo zanechat svátek hudby v tomto krásném prostředí. Spodní lavičky byly opravené, pouze střední travnatá plocha nebyla zpřístupněna a tak relaxační zóna byla pouze v horní třetině. První kapela, která pro mě otevírala festival, byli INSOMNIUM. Hudba byla parádní, jediné, co bylo vadou na kráse, byl čas jejich setu. Druhá odpolední není úplně ten správní timing pro tuto temnou partičku. Další zástupce mého TOP 5 festivalu, byli legendární „sypači“ OVERKILL. Syrový thrash ze „staré“ školy mě nijak neurazil, hodnotím to jako povedená klasika. Následující MOONSPELL vléval hutného portugalského vína do žil a rozehřál davy na headlinera dne, partičku s kráskou v předních liniích – ARCH ENEMY. Slušivá divoška svým hrubým hlasem dávkovala všem přítomným songy bez zbytečných pohádek mezi písněmi. Jejich set jsem nedokoukal do konce, ozvala se únava materiálu a odešel jsem spát.

Sobotní ráno mě probudilo slunným dnem, během svítání nám divé ptactvo ZOO vrátilo veškeré příkoří minulé noci a svým hlasitým skřekotem se snažili o probuzení všech stanujících. Ještě než začala první kapela, vydal jsem se na pěší túru do města. Došel jsem až na náměstí pod kostel sv. Bartoloměje, kde se právě konaly farmářské trhy. Trhovci nabízeli nepřeberné množství pochutin a nápojů. I do kostela jsem zavítal, ale jen tak do zádveří, do hlavní kaple před oltář jsem se neodvážil.

Po návratu z pěšího výletu jsem zastihl něco písní kapely STROY. Snad jen Miloš za bubny mi dal chvilku pro poslech, jinak mě zbytek kapely nijak nenadchl. Sluníčko začalo pálit a tak jsem spočinul v chládku, abych ve stínu poslechl další kapely. Zpestřením dne, byla menší barbecue party, kterou jsme provedli na našem improvizovaném stanovém městečku, opekli jsme si klobásky a společně podiskutovali nad vážnými tématy. Odpolední běsnění nakopli TANKARD, jejich beer metal mě, a nebyl jsem sám, nadchl. Velmi vstřícný zpěvák, kapela se bavila a myslím, že tohle byl vkusný „agrometal“ západního stylu. Následující HEIDEVOLK mě mile překvapil a společně s EQUILIBRIUM připravili ornou půdu pro TESTAMENT. Už zvučení Testamentu dávalo indicie k tomu, že to nebude úplně potichu. V první lavičkové řadě jsem se trochu začal obávat o své slechy, ale naštěstí se zvukař při produkci smiloval. Chuck Billy s Alexem jeli thrash metal výborné kvality, přesně to, co jsem očekával a na co jsem se těšil! Pro mě to byla absolutní PECKA, měl jsem radost, že jsem u toho byl. Posledními tóny Testamentu pro mě festival skončil. Mnozí už toužebně očekávali Tobiáše Samce s jeho tovární stájí EDGUY. Zpestřením jeho šou byla nafouknutá obří hlava kohosi a „vkusně“ vyaranžovaná úvodní píseň Karla Gotta z animovaného seriálu pro děti – Včelka Mája. Zaskotačili jsme si před stánkem Skalimar a ve skrytu tmy jsem zapadl do spacákového úkrytu.

Neděli otevřeli opravdu líbiví italští death metalisté EMBRYO. EVIL INVADERS předvedli old school thrash velmi rychlého tempa se zběsilým ječákem, který mi kazil příjemný dojem této bandy. Za pozornost stáli švédští UNLEASHED, coby import death metalu ze švédského severu. To pop-rock-metal fúze AMARANTHE se mi zamlouvala o mnoho méně, shlížel jsem pouze z nutkání zvídavého pohledu na zpěvačku Elize Ryd. Veleváženého ocenění se dostalo i pařící metalistky s nafukovací kytarou, která po celé dny krotila svůj nástroj ve zdrcujících vedrech uprostřed hlediště. Amaranthe dospěli k názoru, že jí je třeba vzdát hold a vyzvali jí na podium, aby společně zahráli song. Ta dívenka s růžovou kytarou měla sympatie všech návštěvníků Metalfestu, to se musí nechat! ELUVEITIE byli posledním hudebním souborem, který jsem v Plzni viděl. Folková rozjuchanost se jim zdárně kříží s metalovým zvukem a tak není divu, že mají v obecenstvu toliko podpory.

Samotným závěrem lze říci, že jak je dobrým zvykem v Plzni, festival svojí atmosférou působí jako rodinný areál pro nenáročnou meditaci dobrou muzikou. Nikde se nikdo netlačí, všude je nádherně vidět na pódium. K milému dojmu z této akce též přispěli všichni přátelé, s kterými jsem trávil společné chvíle a zázemí stánku Skalimar. Jedinou kaňkou na vysvědčení byly fronty na pivo, teplota a nevábná chuť piva Gambrinus.

Těším se na další ročník, protože v Plzni je prostě pohoda!

Martin